Včera jsem si koupil Húrinovy děti, které nedávny vyšly. Dnes jsem to na jeden zátah přečetl. Pokud se vám líbil Silmarillion, vřele doporučuji. Tato kniha je čtivější než Silmarillion, avšak jako celek se nevyrovná Hobitovi ani Pánovi prstenů. Samotný příběh Túrina Turambara má epickou hloubku antických tragédií. Je samozřejmě už známý ze Silmarillionu, zde se nedozvíme příliš nových faktů.
Samozřejmě je z toho poznat, že Christopher Tolkien to vytvořil jako kompilaci zachovaných částí textu. Tam, kde byl k dispozici podrobný text od JRRT, se to čte nádherně jako poutavý román. Tam, kde chyběl, je to víceméně Silmarillion - spíše zhuštěný sled faktů než vyprávění.
Osobně mě uchvátily některé dialogy, které v Silmarillionu chybí (některé jsou obsaženy v Nedokončených příbězích). To je ten starý J.R.R.Tolkien, to je epická atmosféra v koncentrované podobě. Už jenom kvůli rozhovoru Húrina s Morgothem anebo Thingola s Túrinem je to radost číst. Absolutním vrcholem je pro mě dialog draka Glaurunga s Túrinem: to je tak dobře napsané, že to snese srovnání s nejlepšími pasážemi Pána prstenů.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment