Blue lady, Evendim, level 39

Rangeři z Tinnundiru mě konečně vyslali k Modré paní, prastaré ochránkyni jezera Evendim, abych ji požádal o magický kov Silithar na skutí Aragornova meče Narsilu. Byla poměrně rezerovaná, vyprávěla mi, že byla přítelkyní Elendila a prastarých králů Arnoru. Aragorn prý za ní byl jako mladík, ale tenkrát ho odmítla, protože nebyl hoden ujmout se svého dědictví.
Dostal jsem od ní za úkol pobít pár salamandrů na ostrově Tyl Ruinen, to jsem hravě splnil. Nestačilo jí to a dala mi za úkol obnovi dvě Elendilovy sochy, které stávaly na ostrově. Jednu jsem snadno vyčistil pomocí elixíru od elfů z Eavespires, ale druhou jsem nemohl najít. Až po chvíli mi došlo, že jsem před časem hledal zlomky sochy pro rangera z Ost Forodu. Doběhl jsem za ním, a naštěstí jsem od něj dostal kompletní sochu, kterou jsem jen donesl na podstavec. Úkol byl splněn.

Modrá paní po mě ještě chtěla, abych jí prokázal úctu tak, jak to dělával Elendil. Napadlo mě se jí poklonit. Bylo to ono: Modrá paní souhlasila, že jsem hoden vstoupit do Elendilovy hrobky a vyzvednout tam Silithar potřebný na skutí Elendilova meče Narsilu.

Cesta podél jezera Evendim je vroubena hrobkami králů Arnoru. Je to posvátný pocit, procházet se kolem hrobek Aragornových předků.

Nachází se tam i Elendilova hrobka , do které však nikdy nebyl pohřben. Po Elendilově smrti sem Isildurovi muži donesli jen pár pozůstatků jeho zbroje a dalších památek na tohoto mimořádného muže. Už se těším, až se tam podívám.

Západní Evendim, level 39

Hodně času jsem strávil bojem s vlčími lidmi Gauradan, kteří mají své tábory na svazích severovýchodně od jezera. Je to dlouhá cesta od vstupní soutěsky přes jezírko s vodopádem, pak po cestě do svahu přes jednotlivé tábory, až nad vodopády do tábora Gloaming Falls a na samý konec. Musel jsem ji absolvovat asi pětkrát, protože mě tam opakovaně poslali elfové z Eavespires. Většinou jsem se zavěsil za nějaký fellowshp, protože nepřátel bylo mnoho a sám bych neprošel.
Boj s Gauradan byl zajímavý, nakonec jsem musel ukrást jejich totemy, Erchiel v Eavespires je upravila tak, aby označovaly tabu, a já jsem jimi nahradil totemy podél řeky, kteríé označovaly hranici území Gauradan. Tak jsem dosáhl toho, že se Gauradan nebudou odvažovat za své hranice.
Na samém konci tábora Gauradan jsem našel poslední pátý kámen skrývající odpověď k riddle questu. Ten mě - překvapivě - poslal na samý začátek hledání, k soše na rozcestí v Parth Anduial. Tam jsem našel poklad - prastarý deník obyvatele Annúminasu. Za odměnu jsem dostal další kus sady vybavení, kterou začínám sbírat.

Pokročil jsem rovněž v kampani proti obrům žijícím v oblasti Amon Moth. Posbíral jsem v lese bobule, ze kterých elf Lithuifin v Eavespires vyrobil elixír. Přikradl jsem se do obřího tábora a vylil jim elixír do kotle, kde se vařilo nějaké maso. Obři se najedli a pak začali mít vidiny - potáceli se táborem a vykřikovali něco o pavoucích. To je naučí zůstat doma v táboře a nevycházet do lesa!

Na ostrově Tyl Ruinen jsme s Filiel jsme dokončili salamandří úkoly od bláznivého loremastera Humfryho Rumminga. Zabili jsme salamandřího taťku a mamku ve sklepení. Teď už se snad salamandři přestanou množit.

Také jsme se vypravili na ostrov Rantost. Je to úkol v samostatné instanci, je nutné ubránit tábory rangerů proti nájezdu banditů. Bohužel ve dvou se to nedá zvládnout, tábory jsou tři a útoky probíhají najednou. Bude nutné složit fellowship a vyrazit tam v šesti.

Rovněž pokračuji v sadě úkolů od rangerů z Tinnundiru. Našel jsem umírajícího rangera Nata Rapkinse u vodopádů Even-rills, pak jsem ho musel pomstít (opět) v táboře vlčích mužů Gauradan. Rangeři mluví o Blue Lady. Že by to byla Gwindeth za vodopádem na jihovýchodě jezera?

Také mám nějaké úkoly na jihozápadním břehu Evendim. To už je docela blízko Annúminasu.

Západní břeh Evendim, level 38

Vypravil jsem se na ostrov Tyl Ruinen, kde se množí ohniví salamandři. Našel jsem tam bláznivého loremastera jménem HumfryRumming, který mi začal dávat hádanky, abych si získal jeho důvěru. Měl jsem hledat truhličky podle jména zvířete, které je odpovědí na hádanku. Samozřejmě truhličky byly umístěny přímo uprostřed největších koncentrací salamandrů, takže jsem se k ni musel probojovat. Po asi 4 kolech hledání jsem z Humfreyho vytáhl, že za salamandří invazi může vlastně on. Vejce salamandrů našel v ruinách Fornost a namnožil je, avšak vymklo se to jeho kontrole. Opravdu povedený týpek!

Elfové z tábora na západním břehu mě poslali do obřího tábora, abych tam ukradl kamenný talisman. Obři jsou ohromní a silní, určitě bych je byl nepřemohl. Proto jsem po Gandalfově vzoru po jednom z nich začal házet kamínky. Obr se rozzlobil a začal se prát se svým kolegou, takže jsem mohl nerušeně sebrat talisman a utéct do bezpečí.

Hádankový quest pokračuje. Čtvrtá část hádanky se nacházela na palouku na západním břehu, bránila ji tlupa banditů. Naštěstí opodál postávala skupinka lovců pokladů, kteří mi je pomohli pobít, takže jsem ji mohl vyzvednout.

Pátá část hádanky má být skryta za vodopádem. Při hledání toho správného vodopádu jsem našel pozoruhodné místo. Na jihozápadním břehu do jezera vtéká vodopád a za ním je vchod do jeskyně. Jeskyně je plná vody a vede do malého údolí, zevšech stran vroubeného vodopády.

Je tu bytost jménem Gwindeth. Myslím, že bude podobného rodu jako Goldberry: říční dcera, nebo dcera jezera. Zatím mi nenabízí žádný úkol, jsem si však jist, že tu nejsem naposledy.

Pátá část hádanky tu však skryta není. Zřejmě ten správný vodopád je v táboře vlčích lidí na severozápadě jezera.

Při hledání vodopádu jsem se zatoulal daleko na jihozápad, až téměř k Annúminasu. Za horami vyšlo slunce. Jeho paprsky prozářily hladinu jezera a bílé věže města. Už se těším, až se tam podívám.

Evendim

Lovil jsem v Evendimu. Bojoval jsem s bandity, na které je vypsaná odměna. Lovil jsem gobliny a wargy. Všechny ruiny kolem Ost Forod jsou vlastně venkovské rezidence měšťanů a šlechticů z Annúminas. Tinnundir bývala rezidence krále.
Moc se mi líbil mlsný hobit v Ost Forod, který mě poslal hledat divočáka na steaky. Po půlhodině hledání jsem se k němu vrátil. Řekl mi, že je mu to líto, že má prasečí steaky moc rád, ale spokojí se i s medvědími a poslal mě lovit medvědy :-).
Náhodou jsem potkal jednoho cesky mluviciho loremastera z kinshipu Anaruth Order. Lákal mě, ať se k nim připojíme. Uvidíme. Jejich kinship je rozsáhlý, mají asi 100 lidí.
Z Ost Forod vede na sever cesta do Ledové zátoky Forochel. Údolí je uzavřeno branou. Věřím, že se jednou dočkám, že se brána otevře a já budu moci vyšplhat po stezce, která se jako serpentina klikatí po úbočí hory. Pak překročím hřeben, a snad uvidím moře a Ledovou zátoku Forochel, kde roku 1974 III. věku zahynul Arvedui, Aragornův předek, poslední král Arthedainu z krve Elendilovy.
Obešel jsem jezero Evendim ze severu a dostal jsem se do skrytého elfího tábora The Eave-mere. Nejsem si jistý, jestli to je jméno toho tábora, anebo se tak jmenuje jezero nad vodopádem, u kterého elfové táboří. Co je ale důležité: v táboře stojí ent! Jmenuje se Longbough. Vypadá úžasně, je ohromný. Zatím mi nedůvěřuje, nemluví se mnou, pouze hučí a bručí. Už se těším, až si získám jeho důveru.
Enta provází dva bog protectors. Mám za to, že to jsou oni pastýři stromů, o kterých se zmiňuje Tolkien. Už Radagast v Lone Lands je tak pojmenoval.
Stále pokračuji v hádankovém questu. Už jsem objevil 3 místa, kde se skrývala další nápověda: u sochy na křižovatce v Parth Aduial, u arény v Ost Forod a na pláži u ostrova Rantost na severovýchodě jezera. Teď mě čeká čtvrtá část hádanky, mám hledat nějaký palouk na západním břehu jezera.

North Downs a Evendim, Level 36

V Esteldinu už je v plném proudu The Council of the North. Předsedá mu ranger Halbarad, za trpaslíky z Othríkaru se účastní Dori, za elfy z Meluinen Gildor Inglorion a za lidi z Trestlebridge starostka Lovelle Boskins.

Dodělal jsem si pár rozdělaných úkolů v North Downs. Pobil jsem pár ledových červů v Ram Dúath a za jejich šupiny jsem získal slušné brnění.
Ve východním Ram Dúath jsem našel Defilera - horalskou čarodějku. Sám jsem na ní neměl, proto jsem se spojil se dvěma náhodnými společníky (guardianem a hunterem) a podařilo se nám jí zabít.
Vypravil jsem se i do Dol Dínen, ale bohužel to byl ztracený čas: sice jsem zabil druhého ze skřetích kapitánů, ale třetího mi napřed zabili před nosem, pak jsem 15 minut čekal než se opět objeví, a nakonec jsem v souboji podlehl, když se na mě vrhli ještě dva wargové. Tak to někdy chodí, bohužel.

Přesunul jsem se do Evendimu. Tady to jde mnohem lépe. Úkoly jsou sympatické a plní se dobře. Mám za úkol získat důvěru tří Aragornových rangerů na ostrově Tinnundir. Dva už jsem zvládl, čeká mě třetí. Lovil jsem netopýry a psy u cesty k Fornostu.
V pevnosti Ost Forod sídlí lidé - rozhodně to nejsou rangeři, přijdou mi skoro jako bandité na útěku. Je tam také ohromná zásoba úkolů. Začal jsem plnit bounty questy. První úkol bylo zabití bandity a jeho psa v gobliní pevnosti Tham Andalath blízko křižovatky. Samotný boj nebyl náročný, ale docela mi trvalo, než jsem ho našel. Několikrát jsem musel utíkat hlava nehlava, když se na mě sesypala gobliní hlídka.

Fornost, level 36

Dokončil jsem pár starých úkolů ve Shire. Navštívil jsem slavnost Slunovratu u Party Tree pod Dnem Pytle, zatančil jsem si s Dance Masterem. Podle všeho by měl být schopen naučit nové taneční kroky, ale zatím se mi to nepodařilo.
Pobavil mě jeden docela dlouhý řetězec úkolů z Great Smials (Velkých Pelouchů) v Tuckborough (Bralově Městci). V knihovně tam strašil Old Took (Starý Bral), Pippinův prapředek. K jeho usmíření se měla plnit dlouhá řada úkolů po celém Shire. Když mě nakonec poslali mrknout se za knihovničku, kde straší, vyšťoural jsem odtamtud veverku. :-)
S Filiel a jedním hunterem jsme se vypravili do Fornostu. Zabíjeli jsme zdivočelé aurochy, medvědy a prasata. Jsou celí zkrvavení, zřejmě na ně působí temná moc sídlící v pevnosti. Poprvé se mi stalo, že jsem utrpěl vážné zranění, které se mi samo nezahojilo a musel jsem použít elixír. K tomu zřejmě slouží i healeři, které lze potkat ve vsích a táborech. Dokud jsem zranění nezhojil, bylo pro mě téměř nemožné bojovat, protože mě opustila veškerá síla.
Bojovali jsme s orky a gobliny, kteří se utábořili u východní hradby. Bez minstrela to bylo často na hraně. Nakonec jsme pobili pár Stone Wyrms - nižších nestvůr dračího plemene, kteří se rozlezli na severozápadě Fornostu.
Všechny tři úkoly mají pokračování, jsem zvědav, jak se bude dařit dál.

Rivendell a obr v Breelandu, level 35

Znovu jsem navštívil Rivendell a obešel si známé postavy.

Aragorn stojí v atriu Elrondova domu. Navštívil jsem ho, abych jej informoval o svolání Rady v Esteldinu a zakončil tak Book III.
Glorfindel mi pomáhal najít Arwenino věno - kámen, který její matka před věky ukryla v jeskyni v průsmyku vedoucímu k Rivendell.

Frodo Baggins stojí před Elrondovým domem. Noční procházka s Frodem, kdy jsme si povídali o jeho obavách a pocitech, byla jedním z nejhezčích zážitků ve hře.
Boromir se prochází po cestě vedoucí vzhůru do Ered Luin. V Bilbově riddle questu mi půjčil svůj odznak.

Dokončil jsem poslední úkol v Breelandu: zabil jsem obra, který se zatoulal do lesů na východním břehu Brandywine. Byl to docela zajímavý souboj: já, gurdian se štítem a palcátem, jsem jej ustřílel na dálku. Obr po mě házel kameny, které mi moc neubližovaly, a nejevil snahu bojovat nablízko. Moje šípy ho však slušně zraňovaly, takže to byla jen otázka trpělivosti.

Book III, Level 35

Včera odpoledne jsem pomáhal Filiel udělat pár questů v Lone Lands. Potěšilo mě, že elitní trolly v bažinách jsem nyní schopen zabíjet v pohodě.

Večer jsme zapracovali na Book III. Naším cílem je svolat radu trpaslíků, elfů a lidí do Esteldinu, kde by se měl stanovit společný postup proti orkům. S Chodnym, Herodikem a Filiel jsme se znovu vypravili do skřetího tábora Nan Wathren na západ od Trestlebridge a přemohli jsme tam skřetího náčelníka. Tak jsme přesvědčili Gildora, že se elfové mají zúčastnit rady v Esteldinu.

Zbývalo ještě přesvědčit lidi z Trestlebridge. Velitelka města nechtěla s účastí na Radě svolit. Naštěstí v tu chvíli na Trestlebridge zaútočili orkové z Dol Dínenu. Zúčastnili jsme se bitvy na mostě a orky jsme pobili. To konečně přesvědčilo velitelku města, aby vydala souhlas s účastí na radě. Zbývá se vypravit do Rivendell k Aragornovi. Tím by zřejmě Book III měla být hotová.

Nakoukli jsme do Fornostu. K mému velkému překvapení je v rozvalinách Fornostu velký tábor rangerů, kteří zadávají spoustu úkolů. Vůbec jsem o něm nevěděl. Ruiny samotné jsou plné zdivočelých medvědů a býků, a rovněž Nemrtvých a orků. Za ohromnou bezhlavou sochou se nachází rovněž instance, kam jsme jen strčili nos a rychle zase utekli zpět. Pouze ve třech tu ještě nemáme co dělat.

Obrázky z Rivendell

Navštívil jsem Rivendell. Opravdu težko popisovat posvátné pocity, které jsem prožíval od přechodu přes brod přes řeku Bruinen, místa střetu Nazgúlů s Frodem. Když jsem překonal horský hřeben a pode mnou se objevila Roklinka, úplně mě to dostalo. Celé údolí obklopené štíty velehor, jeho zasazení do krajiny, Elrondův dům, vodopády ...

Elrond Půlelf má v Posledním domáckem domě nádhernou knihovnu. Celý dům je konec konců pojat jako překrásná secesní vila. Teprve když jsem tam zavítal za dne, došlo mi, že vstupní hala, kde stojí Aragorn, je vlastně atrium.
Gandalf stojí rovněž v knihovně, hned vedle Elronda.

Bilbo Pytlík se nachází v jídelně v Elrondově domě - Hall of Fire. Spolu s elfem soutěží v hádankách. Do soutěže jsem se rovněž mohl zapojit. Je to příjemné zpestření!

Legolas je v malém pavilónku kousek od Elrondova domu.

Zatím jsem našel všechny členy Společenstva s výjimkou Gimliho. Rovněž Arwen jsem zatím neviděl. Elrondovi synové Elladan a Elrohir jsou v táboře v Trollshaws.

Level 35: mám koně!

Dodělal jsem pár úkolů ve Shores of Evendim, abych dosáhl level 35. Plnil jsem úkoly hobitů z Oatbartonu. Při té příležitosti jsem se zatoulal i do tábora goblinů na srázu nad řekou Brandywinou, kde jsem pomocí pochodní zapálil kotlíky s jedovatým výtažkem z pavoučích vnitřností.

V písčitých dunách jsem pak dokončil level 35.

Okamžitě jsem se vypravil na farmu na sever od Bree, kterou vlastní krajan z Rohanu. Ten, aby vyzkoušel mé jezdecké schopnosti, mě postupně poslal na koni do Bree a do Michel Delving v Shire. Nakonec mě vyslal do Othríkaru v North Downs. Napoprvé jsem dojel dost daleko, avšak nejel jsem po cestách, ale pláněmi Kingsfelu. Na dohled Othríkaru však na mě zaútočil sokol a jediným máchnutím mě shodil z koně. Nezbylo než se vrátit a pokusit se znovu.

Napodruhé jsem vyjel rychle, ale hned na srázu nad Greenway jsem skočil z malého srázu. ihned jsem se ocitl na zemi a musel jsem jet znovu.

To mě už dohnal Herodik, takže třetí pokus jsme podnikli spolu. Tentokrát jsme se již vyhnuli všem nebezpečím a zdárně jsme dojeli až do trpasličího města.

Poslední úkol na cestě za vytouženým koněm spočíval v zajetí trasy kolem farmy na čas. To už se mi podařilo bez problémů. Herodik si to zopákl ještě jednou, avšak i on to zdárně dokončil a mohli jsme si užít svých vlastních rychlých ořů. Já koně, Herodik poníka coby trpaslík.

Není to vůbec špatný pocit, mít vlastního koně!

OOC: Húrinovy děti

Včera jsem si koupil Húrinovy děti, které nedávny vyšly. Dnes jsem to na jeden zátah přečetl. Pokud se vám líbil Silmarillion, vřele doporučuji. Tato kniha je čtivější než Silmarillion, avšak jako celek se nevyrovná Hobitovi ani Pánovi prstenů. Samotný příběh Túrina Turambara má epickou hloubku antických tragédií. Je samozřejmě už známý ze Silmarillionu, zde se nedozvíme příliš nových faktů.
Samozřejmě je z toho poznat, že Christopher Tolkien to vytvořil jako kompilaci zachovaných částí textu. Tam, kde byl k dispozici podrobný text od JRRT, se to čte nádherně jako poutavý román. Tam, kde chyběl, je to víceméně Silmarillion - spíše zhuštěný sled faktů než vyprávění.
Osobně mě uchvátily některé dialogy, které v Silmarillionu chybí (některé jsou obsaženy v Nedokončených příbězích). To je ten starý J.R.R.Tolkien, to je epická atmosféra v koncentrované podobě. Už jenom kvůli rozhovoru Húrina s Morgothem anebo Thingola s Túrinem je to radost číst. Absolutním vrcholem je pro mě dialog draka Glaurunga s Túrinem: to je tak dobře napsané, že to snese srovnání s nejlepšími pasážemi Pána prstenů.

Dol Dínen; Garth Agarwen, Level 34

Dol Dínen je poslední oblastí North Downs, kterou dosud nemám prozkoumanou. Je to území orků, velmi nepřátelské, pokryté skřetími tábory a putujícími hlídkami. Bohužel valná většina orků je elitních, nad moje síly. Splnil jsem co se dalo, zbytek snad někdy ve fellowshipu.
Přestěhoval jsem se k jezeru Evendim. Tam je spousta úkolů, na které stačím sám.

Hergia mě adoptovala! Nosím teď hrdě titul Keonax son of Hergia.

Vypravili jsme se do Garth Agarwen. Vyčistili jsme pevnost Rhudauru na začátku instance a našli jsme průchod do další sekce.

Podle toho, co říkají jednotlivé osoby a přízraky v Garth Agarwen, je toto místo pod kletbou bytosti jménem Iarwain ben Adar. To ale není nikdo jiný, než sám Tom Bombadil. Toto je jeho staré elfí jméno. Je to dost nejasné. Věřím, že to pochopím blíže, až se dostaneme k samotné Red Maiden.
První opravdový boss je Temair the Devoted sídlící na ostrůvku vprostřed bažiny. V bažině je plno nemrtvých, kteří se zjeví, až když se k nim člověk přiblíží. Docela nepříjemné místo.

Temair sám je celkem neškodný, snadno jsme si s ním poradili. Nic hezkého z něj nepadlo, naštěstí jsme se zahojili na truhličce.

Dál jsme pokračovali ke dvojici bossů Edan a Esyld. Jeden z nich je healer, druhý si přivolává na pomoc přízraky. Na druhý pokus jsme si s nimi dokázali poradit.

Třetí boss je obrovský strom Grimbark, který kolem sebe bije kořeny a shazuje hnízda plná vos. Boj byl velmi dlouhý a vyčerpávající, na třetí pokus jsme jej zvládli. Naštěstí se dá snadno utéct z jeho dosahu, takže jsme nemuseli chodit od začátku.
Ještě nám chybí tři bossové: Ivar the Bloodhand (ano, ten,co jej Radagast zahnal na konci Book II), přízrak Vatar, a nakonce samotná Red Maiden.

Byl to celkem úspěšný run, avšak hodně se na tom podepisuje náš nízký počet. Ve čtyřech těžko můžeme být úspěšní tam, kde je počítáno se šestičlenným fellowshipem.

North Downs, Angmar - level 33

Pokračuji v úkolech v Nan Amlug East. Vypravil jsem se do tábora Hillmen (do češtiny snad lze přeložit jako Vrchovci?) tábořících u východního průsmyku do Angmaru. Jsou to docela tvrdí bojovníci.

Proklouzl jsem do samotného Angmaru, abych tam poplenil několik dračích hnízd. Je to dost nepříjemné místo, samá skála a kámen, černé nebe protkávají rudé jazyky, všudypřítomný zvuk větru začne po chvíli být nepříjemný až zešílení. V průsmyku jsem našel vesnici Kinsmen a o kus dál osadu Hillmen, kteří byli mírumilovní, avšak dost servaní. Život v blízkosti Carn Dum asi není žádný med. Nikdy bych si nepomyslel, jak mi budou severovýchodní North Downs po návratu z Angmaru připadat útulné a přítelské.

North Downs - Nan Amlug East, level 33

Pokračoval jsem v úkolech v North Downs. Pohyboval jsem se zejména v oblasti Nan Amlug East. Plnil jsem úkoly z tábora Rusfold, kde přebývají Earthkin. Trpaslíci je nazývají Jorthkyn a někteří mluví o tom, že jsou to vzdálení příbuzní.
Kromě toho jsem především zabíjel wargy a sbíral kytky na barvivo pro rangery z Esteldinu. Také jsem na chvilku zavítal do skřetího tábora Dol Dínen.

Podél východních hor Nan Amlug East jsou rozsáhlé tábory nepřátelského kmene Earthkin Rauta-Lehmä. Jeden z úkolů znamenal probojovat se do centra tábora Kar Lak a ukrást odtamtud lebku obrovského tura, kterého tam uctívají. Musel jsem s ní běžet přes celý Nan Amlug až do Rusfoldu a prchat před všemi nestvůrami a nepřáteli, protože s plnýma rukama jsem se nemohl bránit. Také poměrně originální úkol.

Book III: Dori; první kroky po Evendim

Dokončil jsem lov wargů. Konečně se mohu portovat do Bree! Bohužel ne do města, ale na hřbitov u západní brány.
S pomocí Herodika a Hergie jsem se konečně zbavil Oathbreakers kapitána.
Pak jsme se vypravili na Book III. Hraničáři z Esteldinu chtějí svolat Radu a naším úkolem je shromáždit všechny rasy: lidi, trpaslíky i elfy. Začali jsme s trpaslíky z Othríkaru, které nyní vede legendární Dori, přítel Bilbův a účastník výpravy Thorina Pavézy k Osamělé hoře. Nyní byl v zajetí zlých trpaslíků a museli jsme ho vysvobodit.
Boj byl docela tuhý, hordy nepřátel se na nás valily ze všech stran, avšak neměly proti nám šanci. Byla to docela bitva, než jsme se s Dorim vysekali z pevnosti ven.

Vypravil jsem se pak do Evendimu. Na první pohled jsou tu patrné stopy Arnoru. Tato socha stojí na křižovatce, která je jen kousek na západ od Fields of Fornost.

Jezero Evendim je neuvěřitelné. V křišťálové vodě se zrcadlí zbytky Annúminas,

města založeného Elendilem, když přišel přes moře z Númenoru. Toto bylo původní hlavní město Arnoru. Na této věži byl umístěn jeden ze tří arnorských Palantírů. Pravděpodobně po rozdělení Arnoru roku 861 Třetího věku bylo Annúminas opuštěno. Amlaith, první král Arthedainu, se přestěhoval do Fornostu.

Je to zvláštní, ale Annúminas na mě působí mnohem majestátněji než Fornost, který byl obýván až do roku 1974 III. věku. Snad je to proto, že nebylo rozvráceno, ale opuštěno.
Nedalo mi to a musel jsem si zaplavat. Voda vypadá naprosto reálně, ještě nikdy jsem nic podobného v počítačové hře neviděl.

Tahle gigantická socha stojí na mostu přes Brandywine. Je zajímavé, že řeka Brandywine je úplně hnědá, ačkoliv jezero Evendim je průzračně čisté.

Hranice Shire. V pozadí se líně vine Brandywine. Na sever od této zdi je malá písčitá oblast plná hmyzu a pestrobarevných salamandrů. Na jih odtud už je Shire. Jednu vesnici jsem našel vypálenou a obsazenou Jižany. Vymetení Shire začíná od severu!