Rivendell a obr v Breelandu, level 35

Znovu jsem navštívil Rivendell a obešel si známé postavy.

Aragorn stojí v atriu Elrondova domu. Navštívil jsem ho, abych jej informoval o svolání Rady v Esteldinu a zakončil tak Book III.
Glorfindel mi pomáhal najít Arwenino věno - kámen, který její matka před věky ukryla v jeskyni v průsmyku vedoucímu k Rivendell.

Frodo Baggins stojí před Elrondovým domem. Noční procházka s Frodem, kdy jsme si povídali o jeho obavách a pocitech, byla jedním z nejhezčích zážitků ve hře.
Boromir se prochází po cestě vedoucí vzhůru do Ered Luin. V Bilbově riddle questu mi půjčil svůj odznak.

Dokončil jsem poslední úkol v Breelandu: zabil jsem obra, který se zatoulal do lesů na východním břehu Brandywine. Byl to docela zajímavý souboj: já, gurdian se štítem a palcátem, jsem jej ustřílel na dálku. Obr po mě házel kameny, které mi moc neubližovaly, a nejevil snahu bojovat nablízko. Moje šípy ho však slušně zraňovaly, takže to byla jen otázka trpělivosti.

Book III, Level 35

Včera odpoledne jsem pomáhal Filiel udělat pár questů v Lone Lands. Potěšilo mě, že elitní trolly v bažinách jsem nyní schopen zabíjet v pohodě.

Večer jsme zapracovali na Book III. Naším cílem je svolat radu trpaslíků, elfů a lidí do Esteldinu, kde by se měl stanovit společný postup proti orkům. S Chodnym, Herodikem a Filiel jsme se znovu vypravili do skřetího tábora Nan Wathren na západ od Trestlebridge a přemohli jsme tam skřetího náčelníka. Tak jsme přesvědčili Gildora, že se elfové mají zúčastnit rady v Esteldinu.

Zbývalo ještě přesvědčit lidi z Trestlebridge. Velitelka města nechtěla s účastí na Radě svolit. Naštěstí v tu chvíli na Trestlebridge zaútočili orkové z Dol Dínenu. Zúčastnili jsme se bitvy na mostě a orky jsme pobili. To konečně přesvědčilo velitelku města, aby vydala souhlas s účastí na radě. Zbývá se vypravit do Rivendell k Aragornovi. Tím by zřejmě Book III měla být hotová.

Nakoukli jsme do Fornostu. K mému velkému překvapení je v rozvalinách Fornostu velký tábor rangerů, kteří zadávají spoustu úkolů. Vůbec jsem o něm nevěděl. Ruiny samotné jsou plné zdivočelých medvědů a býků, a rovněž Nemrtvých a orků. Za ohromnou bezhlavou sochou se nachází rovněž instance, kam jsme jen strčili nos a rychle zase utekli zpět. Pouze ve třech tu ještě nemáme co dělat.

Obrázky z Rivendell

Navštívil jsem Rivendell. Opravdu težko popisovat posvátné pocity, které jsem prožíval od přechodu přes brod přes řeku Bruinen, místa střetu Nazgúlů s Frodem. Když jsem překonal horský hřeben a pode mnou se objevila Roklinka, úplně mě to dostalo. Celé údolí obklopené štíty velehor, jeho zasazení do krajiny, Elrondův dům, vodopády ...

Elrond Půlelf má v Posledním domáckem domě nádhernou knihovnu. Celý dům je konec konců pojat jako překrásná secesní vila. Teprve když jsem tam zavítal za dne, došlo mi, že vstupní hala, kde stojí Aragorn, je vlastně atrium.
Gandalf stojí rovněž v knihovně, hned vedle Elronda.

Bilbo Pytlík se nachází v jídelně v Elrondově domě - Hall of Fire. Spolu s elfem soutěží v hádankách. Do soutěže jsem se rovněž mohl zapojit. Je to příjemné zpestření!

Legolas je v malém pavilónku kousek od Elrondova domu.

Zatím jsem našel všechny členy Společenstva s výjimkou Gimliho. Rovněž Arwen jsem zatím neviděl. Elrondovi synové Elladan a Elrohir jsou v táboře v Trollshaws.

Level 35: mám koně!

Dodělal jsem pár úkolů ve Shores of Evendim, abych dosáhl level 35. Plnil jsem úkoly hobitů z Oatbartonu. Při té příležitosti jsem se zatoulal i do tábora goblinů na srázu nad řekou Brandywinou, kde jsem pomocí pochodní zapálil kotlíky s jedovatým výtažkem z pavoučích vnitřností.

V písčitých dunách jsem pak dokončil level 35.

Okamžitě jsem se vypravil na farmu na sever od Bree, kterou vlastní krajan z Rohanu. Ten, aby vyzkoušel mé jezdecké schopnosti, mě postupně poslal na koni do Bree a do Michel Delving v Shire. Nakonec mě vyslal do Othríkaru v North Downs. Napoprvé jsem dojel dost daleko, avšak nejel jsem po cestách, ale pláněmi Kingsfelu. Na dohled Othríkaru však na mě zaútočil sokol a jediným máchnutím mě shodil z koně. Nezbylo než se vrátit a pokusit se znovu.

Napodruhé jsem vyjel rychle, ale hned na srázu nad Greenway jsem skočil z malého srázu. ihned jsem se ocitl na zemi a musel jsem jet znovu.

To mě už dohnal Herodik, takže třetí pokus jsme podnikli spolu. Tentokrát jsme se již vyhnuli všem nebezpečím a zdárně jsme dojeli až do trpasličího města.

Poslední úkol na cestě za vytouženým koněm spočíval v zajetí trasy kolem farmy na čas. To už se mi podařilo bez problémů. Herodik si to zopákl ještě jednou, avšak i on to zdárně dokončil a mohli jsme si užít svých vlastních rychlých ořů. Já koně, Herodik poníka coby trpaslík.

Není to vůbec špatný pocit, mít vlastního koně!

OOC: Húrinovy děti

Včera jsem si koupil Húrinovy děti, které nedávny vyšly. Dnes jsem to na jeden zátah přečetl. Pokud se vám líbil Silmarillion, vřele doporučuji. Tato kniha je čtivější než Silmarillion, avšak jako celek se nevyrovná Hobitovi ani Pánovi prstenů. Samotný příběh Túrina Turambara má epickou hloubku antických tragédií. Je samozřejmě už známý ze Silmarillionu, zde se nedozvíme příliš nových faktů.
Samozřejmě je z toho poznat, že Christopher Tolkien to vytvořil jako kompilaci zachovaných částí textu. Tam, kde byl k dispozici podrobný text od JRRT, se to čte nádherně jako poutavý román. Tam, kde chyběl, je to víceméně Silmarillion - spíše zhuštěný sled faktů než vyprávění.
Osobně mě uchvátily některé dialogy, které v Silmarillionu chybí (některé jsou obsaženy v Nedokončených příbězích). To je ten starý J.R.R.Tolkien, to je epická atmosféra v koncentrované podobě. Už jenom kvůli rozhovoru Húrina s Morgothem anebo Thingola s Túrinem je to radost číst. Absolutním vrcholem je pro mě dialog draka Glaurunga s Túrinem: to je tak dobře napsané, že to snese srovnání s nejlepšími pasážemi Pána prstenů.

Dol Dínen; Garth Agarwen, Level 34

Dol Dínen je poslední oblastí North Downs, kterou dosud nemám prozkoumanou. Je to území orků, velmi nepřátelské, pokryté skřetími tábory a putujícími hlídkami. Bohužel valná většina orků je elitních, nad moje síly. Splnil jsem co se dalo, zbytek snad někdy ve fellowshipu.
Přestěhoval jsem se k jezeru Evendim. Tam je spousta úkolů, na které stačím sám.

Hergia mě adoptovala! Nosím teď hrdě titul Keonax son of Hergia.

Vypravili jsme se do Garth Agarwen. Vyčistili jsme pevnost Rhudauru na začátku instance a našli jsme průchod do další sekce.

Podle toho, co říkají jednotlivé osoby a přízraky v Garth Agarwen, je toto místo pod kletbou bytosti jménem Iarwain ben Adar. To ale není nikdo jiný, než sám Tom Bombadil. Toto je jeho staré elfí jméno. Je to dost nejasné. Věřím, že to pochopím blíže, až se dostaneme k samotné Red Maiden.
První opravdový boss je Temair the Devoted sídlící na ostrůvku vprostřed bažiny. V bažině je plno nemrtvých, kteří se zjeví, až když se k nim člověk přiblíží. Docela nepříjemné místo.

Temair sám je celkem neškodný, snadno jsme si s ním poradili. Nic hezkého z něj nepadlo, naštěstí jsme se zahojili na truhličce.

Dál jsme pokračovali ke dvojici bossů Edan a Esyld. Jeden z nich je healer, druhý si přivolává na pomoc přízraky. Na druhý pokus jsme si s nimi dokázali poradit.

Třetí boss je obrovský strom Grimbark, který kolem sebe bije kořeny a shazuje hnízda plná vos. Boj byl velmi dlouhý a vyčerpávající, na třetí pokus jsme jej zvládli. Naštěstí se dá snadno utéct z jeho dosahu, takže jsme nemuseli chodit od začátku.
Ještě nám chybí tři bossové: Ivar the Bloodhand (ano, ten,co jej Radagast zahnal na konci Book II), přízrak Vatar, a nakonce samotná Red Maiden.

Byl to celkem úspěšný run, avšak hodně se na tom podepisuje náš nízký počet. Ve čtyřech těžko můžeme být úspěšní tam, kde je počítáno se šestičlenným fellowshipem.

North Downs, Angmar - level 33

Pokračuji v úkolech v Nan Amlug East. Vypravil jsem se do tábora Hillmen (do češtiny snad lze přeložit jako Vrchovci?) tábořících u východního průsmyku do Angmaru. Jsou to docela tvrdí bojovníci.

Proklouzl jsem do samotného Angmaru, abych tam poplenil několik dračích hnízd. Je to dost nepříjemné místo, samá skála a kámen, černé nebe protkávají rudé jazyky, všudypřítomný zvuk větru začne po chvíli být nepříjemný až zešílení. V průsmyku jsem našel vesnici Kinsmen a o kus dál osadu Hillmen, kteří byli mírumilovní, avšak dost servaní. Život v blízkosti Carn Dum asi není žádný med. Nikdy bych si nepomyslel, jak mi budou severovýchodní North Downs po návratu z Angmaru připadat útulné a přítelské.