Návrat po šesti a půl letech

Po neskutečných šesti a půl letech jsem se znovu vrátil do Lord of the Rings Online. 2370 dní od posledního postu na tento blog jsem si znovu stáhl herního klienta a udělal si novou postavu.
Bohužel, moje první postava - guardian Keonax - zmizel v propadlišti dějin. Tuším že dvakrát se hra migrovala pod jiného poskytovatele pro Evropu, naposledy od Codemasters pod Turbine. Při některé z těchto migrací se neaktivní postavy smazaly. Turbine už nemělo ani můj account, musel jsem si založit nový.

Je to hrozně zajímavá zkušenost. Moje poslední MMORPG bylo Guild Wars 2 v září 2012, to je více než rok. Předtím jsem hrál WOW a Warhammer Online. Všechny ty hry vypadají o hodně lépe než LOTRO: marná sláva, ty roky jsou vidět. LOTRO zaostává především graficky: krajina a animace vypadají prostě zastarale, minimálně ve startovací lokaci Ered Luin, kterou jsem zatím prošmejdil.

Co se ale týká postav, ty vypadají poměrně dobře: slušné textury, slušné modely a především neskutečná variabilita oblečení a brnění. Oproti Guild Wars mi to přijde osvěžující.
Překvapivě dobře působí interiéry. Taková Thorin's Hall vypadá vyloženě povedeně.
Proč to hraju? Protože je to Středozemě. Questy jsou pěkné a dobře popsané (veliký rozdíl oproti The Rift, který jsem před pár dny lehce zkoušel). A především, jít dělat quest, který mi zadal Gandalf anebo Dwalin, je řádově jiná liga než v zásadě anonymní NPC z jiných her.
Hra se hodně změnila. Narostla obsahově - nyní je tu Moria, Mirkwood, Lórien, Isengard i Rohan. Poslední velký espansion pack vloni an podzim byl Helm's Deep.

Hra je nyní Free To Play. Je hodně orientovaná na nákup addonů - jsou tu quest packy, mounti a expansion packy, které se vesměs musí platit, nemluvě o spoustě dalších drobností jako různé oblečky a nábytek do domů (ano, LOTRO má Player Housing). Ale zatím to můžu bez problémů hrát vícemnéě zdarma (přiznávám, za 5 EUR jsem si koupil Riding skill, teď ještě našetřit na koně).
Co si tak čtu na fórech, hra je nyní více Solo-friendly. To mi vysloveně vyhovuje, pokud si vzpomínám, při minulém hraní jsem odpadl někde v Trollshaws nebo v Misty Mountains, když jsem to nedokázal hrát sólo.

Proč to hraju? Sám přesně nevím, ale vím, že mi to dělá dobře. Je to hrozná pohoda, jen tak se připojit, proběhnout se a splnit si pár questů. To, co mi dřív přišlo jako bezduchý grind, je teď hrozně příjemá relaxace a odpočinek. Překvapivě z toho právě teď mám lepší pocit než z akcí nabitých her s nadupanou grafikou.
Tak uvidíme. Dám tomu čas a nebudu to hrotit. Chtěl bych se podívat alespoň do Morie.

Blue lady, Evendim, level 39

Rangeři z Tinnundiru mě konečně vyslali k Modré paní, prastaré ochránkyni jezera Evendim, abych ji požádal o magický kov Silithar na skutí Aragornova meče Narsilu. Byla poměrně rezerovaná, vyprávěla mi, že byla přítelkyní Elendila a prastarých králů Arnoru. Aragorn prý za ní byl jako mladík, ale tenkrát ho odmítla, protože nebyl hoden ujmout se svého dědictví.
Dostal jsem od ní za úkol pobít pár salamandrů na ostrově Tyl Ruinen, to jsem hravě splnil. Nestačilo jí to a dala mi za úkol obnovi dvě Elendilovy sochy, které stávaly na ostrově. Jednu jsem snadno vyčistil pomocí elixíru od elfů z Eavespires, ale druhou jsem nemohl najít. Až po chvíli mi došlo, že jsem před časem hledal zlomky sochy pro rangera z Ost Forodu. Doběhl jsem za ním, a naštěstí jsem od něj dostal kompletní sochu, kterou jsem jen donesl na podstavec. Úkol byl splněn.

Modrá paní po mě ještě chtěla, abych jí prokázal úctu tak, jak to dělával Elendil. Napadlo mě se jí poklonit. Bylo to ono: Modrá paní souhlasila, že jsem hoden vstoupit do Elendilovy hrobky a vyzvednout tam Silithar potřebný na skutí Elendilova meče Narsilu.

Cesta podél jezera Evendim je vroubena hrobkami králů Arnoru. Je to posvátný pocit, procházet se kolem hrobek Aragornových předků.

Nachází se tam i Elendilova hrobka , do které však nikdy nebyl pohřben. Po Elendilově smrti sem Isildurovi muži donesli jen pár pozůstatků jeho zbroje a dalších památek na tohoto mimořádného muže. Už se těším, až se tam podívám.

Západní Evendim, level 39

Hodně času jsem strávil bojem s vlčími lidmi Gauradan, kteří mají své tábory na svazích severovýchodně od jezera. Je to dlouhá cesta od vstupní soutěsky přes jezírko s vodopádem, pak po cestě do svahu přes jednotlivé tábory, až nad vodopády do tábora Gloaming Falls a na samý konec. Musel jsem ji absolvovat asi pětkrát, protože mě tam opakovaně poslali elfové z Eavespires. Většinou jsem se zavěsil za nějaký fellowshp, protože nepřátel bylo mnoho a sám bych neprošel.
Boj s Gauradan byl zajímavý, nakonec jsem musel ukrást jejich totemy, Erchiel v Eavespires je upravila tak, aby označovaly tabu, a já jsem jimi nahradil totemy podél řeky, kteríé označovaly hranici území Gauradan. Tak jsem dosáhl toho, že se Gauradan nebudou odvažovat za své hranice.
Na samém konci tábora Gauradan jsem našel poslední pátý kámen skrývající odpověď k riddle questu. Ten mě - překvapivě - poslal na samý začátek hledání, k soše na rozcestí v Parth Anduial. Tam jsem našel poklad - prastarý deník obyvatele Annúminasu. Za odměnu jsem dostal další kus sady vybavení, kterou začínám sbírat.

Pokročil jsem rovněž v kampani proti obrům žijícím v oblasti Amon Moth. Posbíral jsem v lese bobule, ze kterých elf Lithuifin v Eavespires vyrobil elixír. Přikradl jsem se do obřího tábora a vylil jim elixír do kotle, kde se vařilo nějaké maso. Obři se najedli a pak začali mít vidiny - potáceli se táborem a vykřikovali něco o pavoucích. To je naučí zůstat doma v táboře a nevycházet do lesa!

Na ostrově Tyl Ruinen jsme s Filiel jsme dokončili salamandří úkoly od bláznivého loremastera Humfryho Rumminga. Zabili jsme salamandřího taťku a mamku ve sklepení. Teď už se snad salamandři přestanou množit.

Také jsme se vypravili na ostrov Rantost. Je to úkol v samostatné instanci, je nutné ubránit tábory rangerů proti nájezdu banditů. Bohužel ve dvou se to nedá zvládnout, tábory jsou tři a útoky probíhají najednou. Bude nutné složit fellowship a vyrazit tam v šesti.

Rovněž pokračuji v sadě úkolů od rangerů z Tinnundiru. Našel jsem umírajícího rangera Nata Rapkinse u vodopádů Even-rills, pak jsem ho musel pomstít (opět) v táboře vlčích mužů Gauradan. Rangeři mluví o Blue Lady. Že by to byla Gwindeth za vodopádem na jihovýchodě jezera?

Také mám nějaké úkoly na jihozápadním břehu Evendim. To už je docela blízko Annúminasu.

Západní břeh Evendim, level 38

Vypravil jsem se na ostrov Tyl Ruinen, kde se množí ohniví salamandři. Našel jsem tam bláznivého loremastera jménem HumfryRumming, který mi začal dávat hádanky, abych si získal jeho důvěru. Měl jsem hledat truhličky podle jména zvířete, které je odpovědí na hádanku. Samozřejmě truhličky byly umístěny přímo uprostřed největších koncentrací salamandrů, takže jsem se k ni musel probojovat. Po asi 4 kolech hledání jsem z Humfreyho vytáhl, že za salamandří invazi může vlastně on. Vejce salamandrů našel v ruinách Fornost a namnožil je, avšak vymklo se to jeho kontrole. Opravdu povedený týpek!

Elfové z tábora na západním břehu mě poslali do obřího tábora, abych tam ukradl kamenný talisman. Obři jsou ohromní a silní, určitě bych je byl nepřemohl. Proto jsem po Gandalfově vzoru po jednom z nich začal házet kamínky. Obr se rozzlobil a začal se prát se svým kolegou, takže jsem mohl nerušeně sebrat talisman a utéct do bezpečí.

Hádankový quest pokračuje. Čtvrtá část hádanky se nacházela na palouku na západním břehu, bránila ji tlupa banditů. Naštěstí opodál postávala skupinka lovců pokladů, kteří mi je pomohli pobít, takže jsem ji mohl vyzvednout.

Pátá část hádanky má být skryta za vodopádem. Při hledání toho správného vodopádu jsem našel pozoruhodné místo. Na jihozápadním břehu do jezera vtéká vodopád a za ním je vchod do jeskyně. Jeskyně je plná vody a vede do malého údolí, zevšech stran vroubeného vodopády.

Je tu bytost jménem Gwindeth. Myslím, že bude podobného rodu jako Goldberry: říční dcera, nebo dcera jezera. Zatím mi nenabízí žádný úkol, jsem si však jist, že tu nejsem naposledy.

Pátá část hádanky tu však skryta není. Zřejmě ten správný vodopád je v táboře vlčích lidí na severozápadě jezera.

Při hledání vodopádu jsem se zatoulal daleko na jihozápad, až téměř k Annúminasu. Za horami vyšlo slunce. Jeho paprsky prozářily hladinu jezera a bílé věže města. Už se těším, až se tam podívám.

Evendim

Lovil jsem v Evendimu. Bojoval jsem s bandity, na které je vypsaná odměna. Lovil jsem gobliny a wargy. Všechny ruiny kolem Ost Forod jsou vlastně venkovské rezidence měšťanů a šlechticů z Annúminas. Tinnundir bývala rezidence krále.
Moc se mi líbil mlsný hobit v Ost Forod, který mě poslal hledat divočáka na steaky. Po půlhodině hledání jsem se k němu vrátil. Řekl mi, že je mu to líto, že má prasečí steaky moc rád, ale spokojí se i s medvědími a poslal mě lovit medvědy :-).
Náhodou jsem potkal jednoho cesky mluviciho loremastera z kinshipu Anaruth Order. Lákal mě, ať se k nim připojíme. Uvidíme. Jejich kinship je rozsáhlý, mají asi 100 lidí.
Z Ost Forod vede na sever cesta do Ledové zátoky Forochel. Údolí je uzavřeno branou. Věřím, že se jednou dočkám, že se brána otevře a já budu moci vyšplhat po stezce, která se jako serpentina klikatí po úbočí hory. Pak překročím hřeben, a snad uvidím moře a Ledovou zátoku Forochel, kde roku 1974 III. věku zahynul Arvedui, Aragornův předek, poslední král Arthedainu z krve Elendilovy.
Obešel jsem jezero Evendim ze severu a dostal jsem se do skrytého elfího tábora The Eave-mere. Nejsem si jistý, jestli to je jméno toho tábora, anebo se tak jmenuje jezero nad vodopádem, u kterého elfové táboří. Co je ale důležité: v táboře stojí ent! Jmenuje se Longbough. Vypadá úžasně, je ohromný. Zatím mi nedůvěřuje, nemluví se mnou, pouze hučí a bručí. Už se těším, až si získám jeho důveru.
Enta provází dva bog protectors. Mám za to, že to jsou oni pastýři stromů, o kterých se zmiňuje Tolkien. Už Radagast v Lone Lands je tak pojmenoval.
Stále pokračuji v hádankovém questu. Už jsem objevil 3 místa, kde se skrývala další nápověda: u sochy na křižovatce v Parth Aduial, u arény v Ost Forod a na pláži u ostrova Rantost na severovýchodě jezera. Teď mě čeká čtvrtá část hádanky, mám hledat nějaký palouk na západním břehu jezera.

North Downs a Evendim, Level 36

V Esteldinu už je v plném proudu The Council of the North. Předsedá mu ranger Halbarad, za trpaslíky z Othríkaru se účastní Dori, za elfy z Meluinen Gildor Inglorion a za lidi z Trestlebridge starostka Lovelle Boskins.

Dodělal jsem si pár rozdělaných úkolů v North Downs. Pobil jsem pár ledových červů v Ram Dúath a za jejich šupiny jsem získal slušné brnění.
Ve východním Ram Dúath jsem našel Defilera - horalskou čarodějku. Sám jsem na ní neměl, proto jsem se spojil se dvěma náhodnými společníky (guardianem a hunterem) a podařilo se nám jí zabít.
Vypravil jsem se i do Dol Dínen, ale bohužel to byl ztracený čas: sice jsem zabil druhého ze skřetích kapitánů, ale třetího mi napřed zabili před nosem, pak jsem 15 minut čekal než se opět objeví, a nakonec jsem v souboji podlehl, když se na mě vrhli ještě dva wargové. Tak to někdy chodí, bohužel.

Přesunul jsem se do Evendimu. Tady to jde mnohem lépe. Úkoly jsou sympatické a plní se dobře. Mám za úkol získat důvěru tří Aragornových rangerů na ostrově Tinnundir. Dva už jsem zvládl, čeká mě třetí. Lovil jsem netopýry a psy u cesty k Fornostu.
V pevnosti Ost Forod sídlí lidé - rozhodně to nejsou rangeři, přijdou mi skoro jako bandité na útěku. Je tam také ohromná zásoba úkolů. Začal jsem plnit bounty questy. První úkol bylo zabití bandity a jeho psa v gobliní pevnosti Tham Andalath blízko křižovatky. Samotný boj nebyl náročný, ale docela mi trvalo, než jsem ho našel. Několikrát jsem musel utíkat hlava nehlava, když se na mě sesypala gobliní hlídka.

Fornost, level 36

Dokončil jsem pár starých úkolů ve Shire. Navštívil jsem slavnost Slunovratu u Party Tree pod Dnem Pytle, zatančil jsem si s Dance Masterem. Podle všeho by měl být schopen naučit nové taneční kroky, ale zatím se mi to nepodařilo.
Pobavil mě jeden docela dlouhý řetězec úkolů z Great Smials (Velkých Pelouchů) v Tuckborough (Bralově Městci). V knihovně tam strašil Old Took (Starý Bral), Pippinův prapředek. K jeho usmíření se měla plnit dlouhá řada úkolů po celém Shire. Když mě nakonec poslali mrknout se za knihovničku, kde straší, vyšťoural jsem odtamtud veverku. :-)
S Filiel a jedním hunterem jsme se vypravili do Fornostu. Zabíjeli jsme zdivočelé aurochy, medvědy a prasata. Jsou celí zkrvavení, zřejmě na ně působí temná moc sídlící v pevnosti. Poprvé se mi stalo, že jsem utrpěl vážné zranění, které se mi samo nezahojilo a musel jsem použít elixír. K tomu zřejmě slouží i healeři, které lze potkat ve vsích a táborech. Dokud jsem zranění nezhojil, bylo pro mě téměř nemožné bojovat, protože mě opustila veškerá síla.
Bojovali jsme s orky a gobliny, kteří se utábořili u východní hradby. Bez minstrela to bylo často na hraně. Nakonec jsme pobili pár Stone Wyrms - nižších nestvůr dračího plemene, kteří se rozlezli na severozápadě Fornostu.
Všechny tři úkoly mají pokračování, jsem zvědav, jak se bude dařit dál.